Konec kariéry - rozsudek smrti
Pravdou je, že angličtí a španělští chrti patří mezi nejstarší rasy psů na světe. Pravdou je, že v průběhu mnoha století doprovázeli člověka, hlavně toho člověka, kterému v žilách tekla modrá krev. Pravdou je, že díky velmi vyvinutému ostrému zraku, byli nepostradatelnou součástí lovu. Pravdou je, že časem se lov formoval v nejrůznější soutěžení za návnadou pomocí chrtů. Industrializace zasáhla i do tohoto odvětví a najednou byla lovena umělá, elektronická návnada. A jsme u vzniku nejznámější disciplíny coursing a dostihy.
Coursing, návnada vlečená přirodní krajinou velmi nerovného terénu, kde chrti pokoušejí ulovit umělou návnadu. Velmi populární ve Velké Britanii. Zato v Irsku jsou nejpopulárnějším sportem dostihy, kde na oválné trati chrti loví umělou návnadu. Při lovu této návnady se v několika sekundách představuje chrt ve své monumentálnosti a divák tak může vidět překrásnou práci svalů, ohebnost, mršnost a touhu vyhrát. V těchto sekundách je chrt opěvovaným králem, kterému tleská celý stadion, ale jak se říká, kralovat je lehké, vládnout těžké, takže vám ted představíme tu černou stránku a pozadí chrtích dostihů a ukážeme Vám vysokou cenu, kterou platí nevinná zvířata za náš rozmar a naši zabavu.
Každodenní život anglických a španělských chrtů je velmi smutný, i když Vás okolí dostihu úporně přesvědčuje, že tomu tak není. Majitel nebo trenér takových psů Vám vylíčí krásu dostihů, ale je to jen zastírání toho, že posláním těchto chrtů je vydělávat peníze svým páníčkům. To nejsou jen jednotlivci, ale i každá dráha vlastní někdy i stovky zviřat, která mají pobavit a vydělat. Ve VB, Irsku a těd i ve Španělsku jsou dostihy národním sportem. Ze státních pokladen na podporu sportu jdou ohromné částky a člověk by si pomyslel, že psi, profesionální sportovci, žijí hezký a luxusní život. Realita je však jiná. Finanční prostředky jdou na organizaci závodů, na dráhu a objekty a samozřejmě na platy lidi kolem. Kolem se točí obrovský byznys sázek a výher a na závodníky už prostředky nezbývají. Jediný luxus těchto psů je dostatek žrádla dobré kvality, a to jen, aby stroj fungoval když se maže. Psi žijí v malých klecích, metr na metr. Klec to je jen beton a mříž. Jen jednou denně jsou vypouštěni ven na venčeni. Chrti jsou velmi čistotni a v kleci se nevyvenčí. Když se tomu tak stane jsou potrestáni. To všechno způsobuje nemalé zdravotní problémy, a i když je pes opravdový špičkový šampión tak ve třech až čtyřech letech je to staré, nemocné a nepotřebné zvíře. Artroza, zničená játra dopingem, odřeniny, otlaky, špatně zhojené jizvy, strašně špatná matná srst plná lupů. To jsou dostihoví vysloužilci.
Samozřejmě je tu velmi vydatný trénink. Jeden pes může mít až nekolik trenérů. Na psy je kladen velmi velký fyzický požadavek. Psi velmi strádají psychicky a proto není nic divného, když ve dvou letech přestanou dávat požadované výsledky.
Tito psi nemají žadný kontakt s lidmi mimo tréninku, takže nevědí co to je pohlazení, poplácání nebo hra. Přesto tito psi nejsou výkonné mašiny, ale prahnou po pochvale, pomazlení, po podrbání a hře s páníčkem. O tom, jaký vztah má dostihový byznys k odslouženým závodníkům vypovídá to, že psi jsou oběšeni nebo zastřeleni.
Nebo zvířata dobitá s polámanými kostmi umírají na dehydrataci. Lidská krutost nemá hranic.